Založit webové stránky nebo eShop

28. listopadu 2011 - London 2011 aneb parádní víkend v prosluněném velkoměstě nad Temží

  • Někdy na konci srpna, při návštěvě Ondrovy sestry Ady (žije a pracuje v Londýně), jsme z ničeho nic prostě koupili letenky, a pak se skoro čtvrt roku těšili na výlet za ní ... ani nevím jak, ale prostě strašně rychle utekl ten čas čekání a najednou tady byla polovina listopadu a náš odlet se více než výrazně přiblížil. Nebylo by to ono, kdyby se to všechno obešlo bez komplikací, a tak mě v pondělí večer (dva dny do odletu) zaskočila Algida, když po hodně aktivní procházce začala kašlat ... všichni víme, že psincový kašel teď všude v okolí řádí a já se vyděsila, protože při představě, že se to u ní rozjede, nebude v tu chvíli nikdo v mém okolí (nepejskař), kdo by nám nemocné čtyřnohé dítě pohlídal ... a pak, že psi nejsou jako děti ... ale jsou! :) ... navalila jsem do ní a preventivně i do Dorinky plno vitamínů, vše se zdálo být ok, uklidňovala jsem se, že ji třeba něco zaskočilo ... jenže ono ejhle, ve čtyři ráno mě vzbudila opět s dávením a frfláním ... do času vstávání jsem již oka nezamhouřila a v duchu se loučila s tím, že Londýn poznám snad někdy jindy ... na půl osmé jsme vyrazili na veterinu, potvrdit nebo vyvrátit naši diagnózu ... paní doktorka ji bohužel potvrdila, ale s tím, že jsme to chytli opravdu v začátku ... já hlavu svěšenou, ale nakonec nás zachránila mamča, která mi obě holky pohlídala ... ještě jednou ji moc a moc děkujeme! Algida pak už ani jednou nekuckla a my mohli ve středu odpoledne nasednout do letadla směr Londýn. V mém břušku pár mravenečků bylo, přeci jen jsem nikdy tak velkým dopravním letadlem neletěla a poslední let v letadle byl ve znamení výskoku s padákem, tudíž jsem vůbec netušila, jaké to je s letadlem dosednout na zem ... něco málo po sedmé nás odbavili a pustili do letadla ... Češi se opět ukázali ve své kráse a nahotě a hlava nehlava davaj v nogy přímo k zádi a prvním schůdkům na palubu ... my byli někde uprostřed toho hada, šli jsme pomalu a předními schůdky, takže jsme si oproti většině nakonec sedli pohodlně k okénku, já přilepila čumák na sklo a celé ty dvě hodiny pozorovala noční svět z výšky 10 700 m.n.m. Krása ... přeletěli jsme kanál a blížilo se přistání ... proletěli jsme kolem nějakého fotbalového stadionu, ale hráči byli jako malinkaté figurky, tak netuším, co to bylo zač a najednou ... bum bác a skok a byli jsme na zemi ... podle rozpačitého potlesku a slov ostatních jsem pochopila, že přistání nepatřilo zrovna k nejplynulejším, ale mě se líbilo hodně :) ... holt zase se potvrdilo, že ten adrenalin mám prostě hodně ráda ... a zase ti Češi, letadlo ještě nezastavilo a už stála dlouhá řada nahňacaných lidí u východu a čekalo na otevření dveří ... my vystupovali jako jedni z posledních a stejně jsme se s těma nedočkavcema potkali u odbavovací kontroly :) no nepochopím ... ale teď už k Londýnu ... autobus z letiště nás dovezl na Marble arch, kde nás čekala Ada a kde teprve se vším všudy odstartovala naše londýnská pouť ... prošli jsme se po hlavní třídě Oxford st., projeli metrem a kolem půlnoci tamního času zaparkovali kousek od Mile Endu v jednom stařičkém cihlovém řadovém domku ... a ještě dlouho do noci povídali ... čtvrtek a pátek byl ve znamení samostatného výletování po celém Londýně, počasí nám neskutečně přálo, tak jsme se vyprdli na prolízání muzeí a galerií a chodili venku jak se jen dalo, podzim tam byl v rozpuku, listí bylo ještě na stromech a hrálo všemi barvami ... vzhledem k pěknému počasí jsme obětovali skoro 40 liber a nechali se povozit na London Eye a že ten výhled stál za to, koukli se na Tower a do útrob Tower bridge, katedrálu St. Paul's, prošli snad kolem všech významných i méně významných památek, poseděli na Trafalgaru, viděli přistávat některého ze členů královské rodiny přímo v útrobách paláce, projeli se londýnským metrem a "dabldekrem" všemi směry, vyzkoušeli všemožná anglická piva a cidery, navštívili nespočet typických anglických hospůdek "nastojáka", neztratili se Hyde parku (ale to asi jen proto, že jsme jím nešli :) ), zjistili, že nákupní horečka v Primarku je asi nejšílenější na světě a s rychlostí blesku zase tento velkoobchod opustili, zjistili, že nejlepší kafe dělají u Costy a v Prétamanžé, nejlepší bagetky pak na Montmartru, nejhorší sendviče na Picadelly :) a taky že anglická strava není nic pro nás :) ... oba večery se k nám po práci přilojila Ada a zasvěcovala do tajů multikulturního čistého a nesmradlavého velkoměsta ...



  • sobota byla ve znamení výletu do východní části Londýna, kde jsme nejprve prošli Broadway market (skvělé tržiště se vším možným i nemožným), pak pokračovali do Camden Town, a pak na kopeček s fajn výhledem na celý Londýn ... počasí pořád přálo, sluničko svítilo a hřálo a my načerpávali tu tolik potřebnou energii ... v neděli jsme si přispali, udělali dobrou snídani a vyrazili do města směr autobus na Lutonské letiště, tak jsme se rozloučili s Adushkou se slzou v oku ... nakoupili v bezcelní zóně a ve třičctvrtě na čtyři jsme se odslepili od země a něco málo před sedmou našeho času - tentokráte již naprosto plynule a s aplausem - přistáli na letišti v Brně ... a zatímco jiní nastupovali do letadla směr Londýn, my jsme nasedli do auta a vyrazili do Ostravy ... v době jejich přistání o 1600 km dále, jsme my parkovali v Ostravě ... jak je ten čas relativní, co :) ... byl to skvělý výlet a prodloužený víkend, Londýn se nám ukázal v celé své kráse, jako město mne velmi zaujal ... v dobách štředoškolské angličtiny mě nikdy ničím nezaujal, při tomto výletu mne ale ohromil ... jednak svou čistotou, vůní, krásou, tak i tím, jak vstřícní tam lidé jsou ... a je úplně jedno jakým jazykem mluví nebo jakou mají barvu pleti ... takže ještě jednou ... VIVAT LONDON a see you soon :)
  • Zde je kratinké videjko ... cca 480 fotek v 144 vteřinách ... hezkou pokoukanou!!!

 
  • a co je u nás jinak nového? ... Plně se věnujeme tréninku a práci ... užíváme si krásného podzimu a výletujeme, když to jenom trochu jde a trénujeme, taky jak jen to jde ... práce teď bylo víc než je zdrávo, ale už je to lepší, takže se snad blýská na lepší časy ... s Algouškem jsme jinak byli na intenzivkách v Hodoníne a ve Veselí ... teď se rozjíždí zimní halová sezóna a my - pokud bude zdraví přát - doufáme, že budeme všude tam, kde se trénovat bude :) ... Dorinka je už v plné síle, zlomená žebra už jsou v naprostém pořádku, a tak řádí jak o dušu ... takže se máme fajně a jsme spokojení :)

          

4. října 2011 - 1. víkendový sraz CHS Rainy Love

  • O víkendu 30. 9. - 2. 10. 2011 jsme se konečně dočkali. Dlouho plánovaná víkendová akce za účasti rodinných příslušníků Algidiny rodné CHS Rainy Love a jejich dvounožců byla tady. Já - jakožto organizátor celé tédle rodinné taškařice - tradičně nestíhala nic. Naštěstí bylo vše potřebné zařízeno dlouho předtím :) ... protože se všechna štěňátka rozprchla do všech koutů naší vlasti, snažili jsme se vybrat místo, které bude pro všechny (ať už z Mladé Boleslavi, Prahy, Brna, od Vsetína, Ostravy či Opavy) přibližně stejně daleko. Jednoduchá myšlenka a úvaha, že protnu mapu všemi směry z těchto měst a v průsečíku najdeme něco vhodného k ubytování vzala brzy za své :) V tomdle místě nebylo vůbec nic a když už něco, tak tam měli po sezóně, nemohli tam pejsci a podobně. Už poměrně hodně zoufalá, kde teda to naše první rodinné setkání provedem jsem klikla na odkaz, na který jsem ani kliknout nechtěla a ejhle, vyskočil na mne nějaký Bozeňov. Penzion a kemp mezi Zábřehem na Moravě a Mohelnicí, ubytovávaj i po sezóně, pejskové tam jsou zdarma, kolem vede nějaká turistická značka a dokonce je tam i nějaká přehrada ... vypadalo to slibně, tak jsem nelenila, zadala to do map a zjistila, že rozdíl ve vzdálenosti pro ty, co to maj nejblíž a naopak pro ty, co to maj nejdál je jen cca 60 km! A bylo vymalováno :) Byl páteční krásný večer, sluníčko svítilo a stromy pomalu začínaly hrát podzimními barvami a my se pomalinku v onom malebném místě začínali sjíždět. První jsme dorazili my a Míša s Bírou, poté Brixie s Věrkou a rodinou, večer ještě dojel Honza s Kájou, Fíkem a Brie a jako poslední Irča s Romanem a malou Boogie. Psi řádili jak černá ruka a my si užívali toho, že je celý ten úžasný kemp, který vypadal ještě mnohem lépe než na webu, jen a jen pro nás ... noc byla chladná, tak jsme to zabalili poměrně brzy. Po koštu vynikající slivovičky se všem dobře usínalo. Ještě předtím jsme se však s Ondrou vyškrábali na místní kopec, protože v údolí, kde jsme byli ubytováni a široko daleko kolem nebyla ani jediná čárka na mobilu. Prostě ztracené místo bez signálu předvídalo parádně strávený víkend bez otravného zvonění. Já jen tudle skutečnost zavolala Verči, pak mobil vypnula a zapla jej až v neděli při odjezdu...krása :) ... Ráno jsem byla vzhůru brzy, prošla se po areálu a čerpala energii, které bylo všude tak strašně moc ... pomalu se to na place začalo množit borderkama, my živě diskutovali, nanosili dřevo na večerní oheň a čekali na poslední účastníky. Těmi byla Verča s Tomem, mámou Airin a Beizzi a jako poslední dojela z Boleslavi Rorinka s páníčky ... byli jsme kompletní, na seznamu chyběla jen Brittka s Lenkou, ale o těch jsme věděli, že nedojedou... po všeobecném uvítání jsme to hejno neustále hrajících si borderek zasekli a vydali se na výlet po okolí. Vyšlapali jsme do šíleného kopce, šli po stezce, kterou už dlouho nikdo neprošel a pak skončili v penzionu na supr jídlo a pokec...bylo náramné počasí, po návratu do kempu jsme pořádně vyplavili zvířata a pak se pustili do jejich focení :D To zavralo velké množství času, ale nakonec jsme si s tím zdárně poradili a už se moc těšíme na Tomovy fotky :) Navečer jsme si všichni vyzkoušeli dog dartbee neboli psí šipky s frisbeečkem a jak se setmělo, utli jsme těm čtyřnožcům jejich celodenní hraní a usedli k ohni :) Tam jsme seděli dlouho, povídali o všem možném a bylo nám všem moc fajn :) Noc byla chladná, ale výrazně teplejší, ráno opět naprosto kouzelné a ve znamení nekončících her bordeřích sourozenců :) Kolem poledne jsme to všechno zapíchli, dali společný oběd a vypravili se na cestu domů. Podle reakcí soudím, že se to všem moc líbilo, takže příští srazík se uskuteční snad někdy na jaře :) ... místo je předem dané, kemp Bozeňov je naše jasná volba :) ... takže suma sumárum, sjelo se nás 16 dvojnožců, 8 Rainylováčků a 5 psích kamarádů. Akci hodnotím jako velmi zdařilou, sešla se prima parta stejně prdlých lidí i psů, co ukázala, že jim na rodině záleží :) Takže díky všem a už ať je přístě :) Více foteček bude brzy :)

 

26. srpna 2011 - souhrn novinek za poslední měsíc

  • Stále zjišťuji, že nějak nestíhám. Další měsíc utekl jako voda, my zažili tolik věcí a tady o tom není ani zmínka. Tak nejprve poslední červencový víkend. Na ten jsem se těšila obzvláště moc, neboť jsme společně se Zuzkou, již tradičně a společně už popáté, vyrazily na škodováckou slavnost - HUNDERTGANG 2011. Tento rok se nesl v duchu starých pověstí českých a krom pátečních krásných sluníčkových paprsků a tepla, celý propršel. I přesto se sjelo mnoho krásných autíček z celé republiky. Orienťák začínal v Kouřimi na náměstí, kam také poprvé v historii HG dorazila Česká televize, aby o našich veteránech natočila reportáž. A tak se stalo, že k nám do auta nastoupil kameraman a celou první etapu absolvoval s námi. Ve výsledku jsme kvůli něj nabrali asi 17ti minutové zpoždění, ale užily jsme si naši asi 10ti vteřinovou slávu v celostátní hlavní zpravodajské relaci :) Fotečky mám a brzy dodám a odkaz na reportáž ze zpráv taky :)
  • Násleujicí období po návratu z HG bylo ve znamení mé práce a příprav výstavy, kterou můžete až do poloviny října vidět v pražském Senátu parlamentu ČR, tak doufám, že vy pražští se půjdete kouknout :). Holky ale nestrádaly, každý den jsme chodily plavat do řeky a nabíraly kondičku na blížící se větřkovický tábor. V Praze jsme pak slavnostně výstavu zahájili a taky potkali fůru kamarádů a kolegů :) Fajně s Vámi bylo :)

  • Zdraví: Konečně to máme všechno černé na bílém a stoprocentně potvrzeno. Algidina maminka Airin byla vyšetřena na DNA TNS a CL s výsledkem normal. A protože stejné výsledky má i její táta je i Algida DNA CEA, TNS, CL a MDR1 normal a nemůže těmito nemocemi onemocnět, ani je předávat svým potomkům. Jupík :)
  • mno a zatím poslední víkend 19. - 21.8. jsme společně s Káťou a Martinem a jejich holkami strávili ve Velkých Karlovicích, kde jsme podnikli parádní dlouhou tůru a relax. Fotečky taky mám a taky dodám. Teď už se pomalu a jistě chystáme na odjezd do Větřkovic, kde nám bude dáváno pořádně do těla, ale už se nemůžeme dočkat :)
  • a závěrem tédle aktualizace - pro ty, kteří mají zájem o novinky ke štěníkům, byla vytvořena podrubrika "Zápisky z Dánska" - najdete ji po rozkliknutí stránky Štěnátka :)

19. července 2011 - Křížem krážem po Dánsku aneb pohádková dovolená :)

  • Dříve než se pustím do sepisování našeho dobrodružství, musím varovat všechny, kteří nemají rádi dlouhá vyprávění … slibuji zde přede všemi jako jiskra jasná, že se budu snažit to co nejvíce zkrátit, ale nezaručuji úspěšnost, neb naše cesta byla dlouhá, krásná a zažili jsme na ní mnoho, co stojí za zmínku …

    Po vzoru H. CH. Andersena volím pohádkovou formu. Tak tedy jdeme na to …

  • Všechny vybrané fotečky najdete v albu na rajčeti tady.

  • Bylo nebylo … Jednoho sobotního pozdního večera 2. července roku 2011, někdy kolem 22:45 jsme za deště vyrazili v plně nabaleném voze značky Škoda Octavia combi směrem severním, do Dánska … (značka auta tu není náhodou … máme v plánu navštívit ŠKODA  muzeum v Dánsku a protože moje Slůně (Škoda 100L z roku 1976) zůstalo doma, chceme se ukázat alespoň v modernějším provedení … jak později zjišťujeme, škodovek je v tamním království více než moc, takže se ztrácíme v davu českých vozů, vidíme dokonce na cestách i několik Favoritů, desítky Felicií a nespočet Octávek a Fabií … mno neva, párkrát si někdo všimne, že naše Škoda je česká Škoda, alespoň podle SPZtky …

    Jedeme skrz celou noc i celý následující den, celou cestu prší a je nevlídno, v 13:45 vstupujeme na dánské území, přejíždíme na ostrov Fyn k městu Odense a Sluníčko vykukuje zpoza mráčků … po ubytování se vydáváme do centra, na školní hřiště a teď dávají pozor hlavně ti, kteří čekají na informace o tom, jak dopadlo psí rande … aneb Algi a Theo poprvé spolu … mno mohla bych zde psát román, ale to jsem slíbila, že nebudu, tak jen krátce … Theo a Asa naprosto předčili má očekávání, je to skvělá dvojka, parádně sehraná, Theo je přesně takový, jak mi o něm Asa psala, pořád veselý, přátelský, nekonfliktní, dobře stavěný … s Algi si hned padli do oka a dováděli … a my s Asou povídaly a povídaly … z jednoho setkání se stala nakonec 4 … takže zajímá-li vás něco, ptejte se … nejpozději na jaře tam jedem zas ;)

  • Další dny prohlížíme a poznáváme ostrov Fyn, města Odense, Svendborg, Glamsbjerg a ono fakt moc hezké škodovácké muzeum … srdíčko mi úplně poskakuje radostí, poznáváme nové lidi a taky zjišťuji, že blázni do starých škodovek jsou všude na světě … pozývají nás na večeři a my poprvé ochutnáváme místní specialitu Smörrebröd – v překladu chleba s máslem, ale opravdu luxusní záležitost …

    Čtvrtý den se konečně vypravujeme na místními doporučenou pláž – Enebaerodde – na severu Fynu (ostrovní výběžek dlouhý cca 5 km a široký 10 – 500 m), je krásně, větrno, Algida řádí ve vodě, Dorinka v písku, nosí mušličky, kamínky a vysloveně si to užívá a my všichni s ní … večer se však idylka mění, Dorince začíná být nevolno, silně nevolno, hodně moc nevolno … zvrací, nechodí, je apatická s bolavým břichem, situace se nelepší ani ráno, ani v poledne, a tak jsme nuceni změnit plán a místo do Kodaně vyrazit na místní veterinu … Dorinka dostává injekce tišící bolest a zastavující zvracení a nějaké léky s dietou a jak po následných dvou dnech zjišťujeme, svačina z písku, slané vody a zbytků mušliček ji dokonale ucpala a poté dokonale pročistila celý zažívací trakt … uf … vše je nakonec venku, Dorinka rychle nabírá síly a my pokračujeme bez omezení ve výpravě … užíváme si projížďku lodí Helge z roku 1924 po moři, žasneme nad dánskou architekturou, krásnou přírodou, pohostinností, příjemnými a ochotnými lidmi, čistotou měst, atd atd. … vše jako z reklamy, jen s tím rozdílem, že je to opravdu skutečné …

  •  

    Brány Sjaelandu a Kodaně nám pro tentokrát hlavně díky Dorinky a výdajům za veterinu a taky kvůli nucenému odpočinku zůstávají zavřeny, ale nevadí, aspoň se můžeme těšit na příště …

    Po pár dnech vyrážíme na Jutský poloostrov, kde máme hned několik cílů – nejprve zdolat tři nejvyšší hory pevninského Dánska a poté se vydat na nejsevernější místo v Dánsku – mys Grenen, kde se potkávají Severní a Balstké moře a jejich vlny se o sebe tříští … první bod dokonce zvládáme v jediném dni a postupně stojíme na třech nejvyšších vrcholech … nejprve jsme se „vydrápali“ na Himmelbjerget (v překladu nebeská hora) na jejímž vrcholu je krásná rozhledna, aby byl výhled do krajiny ještě umocněn … další vrchol Yding samou radostí přejedeme a musíme se na přilehlé parkoviště (které je mimochodem nějakou záhadou ještě výš než samotný vrchol) pár metrů vracet … jako třetí zdoláváme Ejer Bavnehöj, opět s moc hezkou rozhlednou, na kterou dokonce jede i výtah … tu úplně nejvyšší „horu“ vidíme pouze právě z této rozhledny, protože přístupové cesty jsou na soukromých pozemcích a je na nich zakázán vstup s pejsky … mno a jaké výšky jsme to tedy zdolali?

  • Himmelbjerget 147 m.n.m

    Yding 170,77 m.n.m

    Ejer Bavnehöj 170,35 m.n.m

    A tu nejvyšší, co jsme ale viděli z větší výšky z rozhledny Möllehöj 170,86 m.n.m

    Dánsko je rovina, s průměrnou nadmořskou výškou 30 m.n.m. a k moři je tam nejdále z vnitrozemí 52 km.

    Tento cíl byl tedy splněn, a tak vyrážíme dál … místy prší a teploty jsou poměrně nízké, kolem 18 stupňů, poslední dny dokonce jen kolem 15ti. Projíždíme dalšími městy, přístavy a pořád žasneme nad tím, jací jsou Dánové patrioti … všude kam se podíváš vlaje na stožáru dánská vlajka. Když říkám všude, myslím tím opravdu všude … i tam, kde zrovna není vidět …

    Devátý den naší výpravy dosahujeme nejsevernějšího místa Dánska – mysu Grenenu … a opravdu, to o čem jsme jen četli, vidíme na vlastní oči a jsme oněmělí úžasem … jak krásné místo … koukneš doleva a vidíš Severní moře, koukneš doprava a vidíš Balt … kousek popojdeš a už se ti o nohy melou vlny … zjišťujeme, že Severní moře je teplejší … všude je plno lidí, proto po obhlídce plánujeme návštěvu tohoto místa ještě jednou, tentokráte v brzkých ranních hodinách dne následujícího … plán se daří, nikde nikdo, jen my čtyři … krása …

  • V následujících dnech prozkoumáváme západní pobřeží a pomalu se přemisťujeme směrem domů … vidíme západ sluníčka do moře, to se událo ve 22:06 a úplná tma v Dánsku v létě není vůbec … a dva dny před odjezdem se utáboříme v městečku Guldager, nedaleko Esbjergu … počasí nám nepřeje, a tak to druhý den balíme s tím, že jedeme strávit poslední den na ostrov Fyn – prostě tam, kde nám bylo nejvíc … atmosféra tohoto ostrova je jedinečná, krom krásné přírody, domů, pobřeží jsou tu velmi příjemní lidé … při přesunech v autě žasneme nad spořádaností místních řidičů – dodržují rychlost, nepřejíždějí, nejsou arogantní a agresivní …kvalita cest je taky úplně někde jinde … cyklisté jsou všude vítání a mají mnohdy dokonce přednost před auty …na bezpečnost se tu hodně dbá … jo jiný kraj, jiný mrav … ach jo … poslední večer trávíme ve společnosti Asi v kavárně a kolem půlnoci uléháme … v pátek dopoledne vyrážíme směr Německo a v 14:00 se s Dánskem protentokrát definitivně loučíme …
  •  

    V Německu ještě navštěvujeme Ondráškovu rodinu v městečku Lubmin a během soboty navštěvujeme ostrov Usedom a poznáváme okolí … v neděli 17. července pak definitivně naši cestu končíme příjezdem do Čech, přespáváme u ségry a v pondělí odpoledne se vracíme do Ostravy …
  • celkem ujíždíme 4636 km, za volantem trávíme cca 71 hodin, 5x spíme ve skvělých dánských kempech, 6x v B&B, 1x v B&B bez B (tedy bez snídaně), 3x u rodiny … 1x navštěvujeme veterinu, 1x jedeme lodí, atd atd … na celé výpravě nepotkáváme jediného našince … pouze dva Slováky, kteří jsou na cestě z Norska a po cestě zpět 5 kamionů s českou SPZ … možná i proto je tam tak krásně :)

    Co říci na závěr? Zazvonil zvonec a pohádky je konec … poznávání Dánska bylo příjemné, nesetkali jsme se s ničím negativním a moc se nám tam líbilo … děkuji všem, kteří se na naší cestě jakkoli podíleli a moc se těším na jaro, kdy se tam podíváme znovu …

14. června 2011 - MR BCCCZ v Agility aneb naše premiéra na závodním poli :)

  • Ani jsme se nenadály a ten dlouho očekávaný víkend plný vzrušení, borderek, skvělé nálady a nevím čeho všeho ještě se šíleně rychle přiblížil...a s ním i naše s Algidou závodní premiéra ...těšila jsem se strašně moc, protože jsme tuto akci zažily už před dvěma lety, kdy jsme s Algi startovaly v závodě štěňátek a moc jsme si to užily... tentokráte to bylo jiné, běhů nás místo dvou čekalo rovných osm a já se měla po strašně dlouhatananánské době opět postavit na start ....nervičky pracovaly, obzvláště v sobotu, sluníčko pálilo, atmosféra byla úžasná... já byla nervozní tak, že se mi třepaly snad i kolena, srdce tlouklo jak o závod, a tak naše snažení i vypadalo ...ještěže bylo všude kolem spousta prima lidí, pomalu ale jistě se mi dařilo můj nervový systém korigovat a nedělní běhání už mělo šťávu :) ... Algi byla po celý víkend úžasná, přestože mívá na tréninku problém se soustředěností, tady byla pozorná, soustředěná, rychlá, přesná ... mno prostě úžasná, a tak jsem to kazila snad jen a pouze já :) Přestože jsme dokončily jen jeden běh bez diskvalifikace, mám z těchto závodů skvělý pocit...a děkuju Algouškovi, že to se mnou tak parádně zvládla :) ... jinak díky všem lidičkám za super večery, griling, atmošku na parkuru i mimo něj :) mno prostě jedním slovem, byla to paráda :) ... běhala tam s námi poprvé i ségra Rorka a spolu s Dančou byly taky moc šikovné ...níže je pár památných obrázků a videjóóóóó :)

 

 

 

 

 

21. května 2011 - "60" - aneb jak taťulda dojetím slova ztratil :)

  • Na tento den připadla v kalendáři už dlouho poznačená oslava...náš taťka slavil své 60. narozeniny, ale že je pro něj nachystána taková oslava vůbec netušil... společně se ségrama jsme připravily něco, na co myslím, jen tak nezapomene :) ... vždycky si přál, aby mu k narozeninám zahrála kapela, vždycky si přál bečku piva, grilování, plné stoly, a velkou zábavu ... mno a tak jsme mu to všechno zařídili ... o ničem nevěděl, na chalupě probíhaly velké přípravy a když společně s mamkou a babi s dědou dorazili v sobotu, nestačil úžasem a dojetím mluvit ... kapela zvučného jména KMČ hrála všemožné písničky, které měl vždycky rád ... myslím, že takové překvapení se nám moc povedlo a nejen taťulda má na co vzpomínat :) Ještě jednou vše nejlepší tati, máme Tě rádi !!!

15. května 2011 - Grilování štěňátek aneb béčkoví RainyLováčci už mají svá jména :)

  • Stalo se již nepsanou a možná i psanou tradicí, že v naší RainyLovácké rodince křtíme nové přírůstky tak, aby byli právoplatnými členy naší rodinky :) Nejinak tomu bylo i tentokrát ... téměř na den přesně po třech letech, kdy jsme tuto tradici zahájili při příležitosti vítání občánků mezi kterými byla i malá Algida, jsme se v hojném počtu sjeli opět v Mokrých Lazcích a pořádně si tuto akcičku užili ... štěníci vyfasovali rodné listy, byli skropeni trochou bublinkového pitiva a po nových zážitcích spokojeně u mámy usnuli ... my jsme pak grilovali, pili a bavili se dlouho do noci ... ani nám nevadil déšť ... na chvilinku přestalo a tak jsme mohli poslat balonky štěstí nahoru do nebe :) ... snad se všem všechna přání splní, prckové budou mít dlouhý a spokojený život plný aktivit a hlavně pevně doufám a věřím, že s námi budou v častém kontaktu :) ... a jak bylo fajně můžete vidět tady na pár fotečkách :)

  

  

  

26. dubna 2011 - už zase skáčem přes kaluže, máme ségry a brášku a užíváme si :)

  • Už ani přesně nevím kdy jsem s Algi byla na poslední kontrole, ale vše dopadlo dobře a po pozvolném nástupu do zátěže už zase napilno trénujeme :) Bolesti nadobro odezněly a my zase řádíme, bylo těžké vydržet ten měsíc bez aktivit, ale nakonec jsme to zvládly, jupíík :)

 

  • ... mno a co je u nás dalšího nového?
  • Algida oslavila své třetí narozeniny ... toto letí :) ... Blázínku můj, hlavně to zdravíčko, to ostatní už nějak přijde samo...jsem moc šťastná, že Tě mám, jsi úžasná, prdlá, prostě moje ... buď taková, jaká jsi ... Verčíku a Airinko, díky !

 

  • ... a ani jsme se nenadály a v úterý 19. 4. 2011 se v naší rodné CHS Rainy Love ve vrhu B narodili Algouškovy sestřičky a bráška ... už jsme se na ně byli i podívat, jsou úžasní, krásní a naši...těšíme se, až poznáme jejich páníky a doufáme, že budeme pořád jedna velká skvělá rodina!!!

   

  • Mno a jinak výletujeme, chaloupkujeme a užíváme si, že už zase můžeme skákat přes kaluže :)

 

  • PS: Najdi sedm rozdílů ... Dorinka dnes a před šesti lety...mazec, jak ta černá přestala být černá, co? Ale stejně ji to teď mnohem více sluší! :)    

1. dubna 2011 - zase marodíme ...

  • Přibližně od poloviny března opět marodíme ... Algidě se obnovily bolesti zad, které se u ní ukázaly po zběsilém pádu ze schodů (ach jo, ty bláznivé borderky, co musí být všude první :) ) ... byla celá nahrbená, reagovala bolestivě a tak, ikdyž se to nezdálo bůhví jak vážné, šly jsme na veterinu ... nechtěla jsem nic zapinkat, ať nás to pak na dlouho nezastaví v tréninku ... při vyšetření reagovala Algida silně na několik podnětů - naražená páteř, kyčle, ale taky měla výrazné svalové bolesti ... tak ji vzali krev na rozbor a druhý den podstoupila kontrolní RTG ... z výsledků krve byl zřejmý zánět svalů, ke kterému pravděpodobně přišla nesprávným rozložením zátěže po pádu (když na těch borderách prostě jen tak nějakou bolest nepoznáte) a kontrolní snímky páteře a kyčlí naštěstí nic dalšího neukázaly ... takže jsme vyfasovaly kortikoidy v podobě Prednisonu na potlačení zánětu, se kterými se statečně perem a absolutní klidový režim k tomu ... Prednison je známý rychlým nástupem účinku, Algi bylo lépe asi po dvou dnech, ale je taky známý tím, že se musí vysazovat pomaličku, tzn poslední tabletku Algi dostane až v pondělí ... 8.4. jdeme na snad už poslední kontrolu a pak pevně věřím, že se již vrátíme pomalinku polehounku k našim oblíbeným aktivitám :)
  • Jednu výhodu tady tyto peripetie měly - kontrolní snímky ukázaly, že kyčle jsou rok a půl po prvním snímkování v naprostém pořádku a do zdravotního profilu nám přibyl jeden, ikdyž neoficiální, skvělý výsledek ... po RTG páteře víme, že SPONDYLÓZA u Algidy nebyla detekována :)

7. března 2011 - výsledky DNA MDR1 testu :)

  • Minulý týden jsem nechala při kontrolní návštěvě veteriny odebrat Algidě krev na test DNA MDR1 - tedy chtěli jsme zjistit, jestli Algi nese ve svém genotypu mutaci, která způsobuje přecitlivělost na některé typy léků, které se běžně užívají při léčbě různých a běžných psích onemocnění. Výskyt této mutace je nejčastější právě u kolií a může způsobit neočekávanou neurotoxickou reakci, která může vést až ke smrti zvířete... a tady jsou tedy jen ty nejlepší výsledky:

 

  • Algida Ice Rainy Love ... DNA MDR1 - N/N - mutace nebyla detekována !!!

 

  • To znamená, že Algidě tyto reakce na léky nehrozí a hlavně - pro je to skvělá zpráva pro zájemce o štěňátko po Algidě a Theovi, protože oba dva budoucí rodiče jsou DNA MDR1 negativní, tedy i všechny jejich děti budou stejného výsledku a nehrozí jim tedy toto nebezpečí :)

22. února 2011 - Theo a jeho máma Siff :)

 

21. února 2011 - Algida bude mít sestřičky a bratříčky :)

  • Algidí maminka Airin byla téměř na chlup přesně po třech letech od prvního krytí (to proběhlo 5. 2. 2008) podruhé nakryta (tentokráte 16. a 17. 2. 2011), a tak Vám s radostí oznamujeme, že se (pevně v to věříme a doufáme) někdy kolem poloviny dubna v naší domovské CHS Rainy Love narodí malí Algouškovic sourozenci :) ... Tatínek štěňátek  žije v Belgii a je to více než frajer :) ... Airinka na cestě za ženichem viděla poprvé moře ... při pohledu na ty úžasné fotečky se už nemůžu dočkat léta, až se vydáme na poznávací cestu na sever do Dánska, kde se Algida krom moře poprvé potká i se svým budoucím partnerem Theem :) :) ... přejeme oběma mamkám (čtyřnohé i chovatelce dvounohé) hodně zdravíčka a aby vše s malýma puclíkama šlo dobře :)

  

14. února 2011 - aktualizace ;)

  • Opět skoro nic nestíháme, a tak aktualizujeme více než po měsíci. Pořád se u nás něco děje a vůbec se nenudíme. Na několika řádcích níže se dozvíte, co nového se událo v posledním měsíci :)

8. února 2011 - CANISTERAPIE aneb po půl roce opět v akci :)

  • Po více než půl roce jsme se opět vydaly rozdávat radost do domova seniorů v Havířově. Dorinka byla totiž panem doktorem uznána za canisterapie schopnou, z čehož máme obrovskou radost :) Tak jsme nelenily, vzaly s sebou na náslech p. profesorku a dvě studentky střední zdravotnické školy, hromadu hraček a dobroty ... byla to velká sláva, čekali na nás snad úplně všichni. Babičky měly slzy v očích, ale všude vládlo nadšení a radost... moje holky jsou zpátky a naši klienti se mohou těšit na pravidelné návštěvy :)

5. - 6. února 2011 Agility intenzivka Klokočov - "jednou jsi dole jednou nahoře"

  • Po posledních trénincích a intenzivkách, kdy jsem se domů vracela šťastná jak blecha s úžasným pocitem z toho jak nám to s Algi jde a jak se sehráváme, přišla změna ... změna, která byla cítit vždycky, ale která se naplno projevila až nyní... podle výše zmíněného rčení vypadalo i naše snažení...problémem je shazování překážek, pramenící z nesoustředěnosti psa... ona tak moc chce, dostane se do tranzu a neřeší...musely jsme proto přistoupit k jiné metodě práce na parkuru...dostat Algouška do klidu a naučit ji plně se koncentrovat ...prostě nepodporovat její šílenství, mluvit na ni tiše, v klidu, málo ... bude to těžké, ale poslední dva tréninky na intenzivce ukázaly, že tento směr by nám mohl pomoct :) Tak snad nám to půjde a zase bude lépe :) Držte nám palce ;)

28. - 30. ledna 2011 Návštěva Prahy aneb holky byly na hlídání a my na výletě :)

  • Vyrazili jsme na výlet za sestru, švárou a jejich dětma do Prahy na pohodový a odpočinkový víkend ... Holky tentokráte zůstaly v náhradních domovech, Dorinka u babičky a dědy (rozuměj u mých rodičů :) ), Algida stráila parádní víkend ve společnosti Dana a Vixinky ... každý den byli na dlouhé procházce a pořád si hrály, myslím, že si ani nevzpomněla, že jí chybí panička :D Moc děkujeme za hlídání :)

17. ledna 2011 - Dorinčina poslední operace?

  • Když jsme v prosinci byly na očkování a kontrole, pan doktor nad stavem Dorinky úplně jásal. Zvýšil tak naději na to, že by Dorinka mohla být v lednu/únoru konečně po půl roce od úrazu naprosto v pořádku. Bohužel ne vždy se vše vyvíjí tak jak bychom si přáli a i přesto, že pohmatové vyšetření naznačilo, že vše je v tom nejlepším pořádku, kontrolní předoperační RTG teď v lednu ukázaly, že kostička je pořád slabá a křehká, že by odstranění fixačního drátu mohlo způsobit více nepříjemností než užitku... tak i přesto, že byla na tento den zamýšlená poslední operace, Dorince byly nakonec jen vyčištěny zoubky, abychom zamezili vzniku kamene a zánětů ... pan doktor nás však uklidnil, že se vše vyvíjí dobrým směrem, jen to trvá déle, než se myslelo... největší pozotivum z toho všeho tak bylo a je, že byly Dorince po více než peti měsících totální absence povoleny měkké hračky...Dorinka tak dostala měkké plyšové balonky a ikdyž se nemůže přetahovat, může si je aspoň hezky nosit na procházkách a má z toho ohromnou radost :) Konečně jjí očička zase září štěstím :) Ikdyž já musím dávat velký pozor, protože teď neustále provokuje Algidu k přetahování :) ... Mno a vize do budoucna ...v létě se snad dočkáme poslední, tedy šesté narkózy a operace s tím nejlepším možným koncem :)

8. - 9. ledna 2011 První letošní intenzivka + kozoroží oslavy :)

  • Perfektní víkend v perfektní společnosti ... skvěle se běhalo, vydatně se oslavovalo a náhradní ubytování v Budišově nad Budišovkou nemělo chybu ... a protože tam byli i  Pražáci - Dejnuška, Pavel a nače, krom luxusního servisu v podobě toustíků a večeře, máme i pár hezkých foteček ... děkujeme a těšíme se na příště :)

7. ledna 2011 - Plány na rok 2011

  • Letos nás toho čeká opravdu hodně :) Ikdyž jsem ve své podstatě spíše odpůrce plánování, jisté akce si svou pozornost a místo v kalendáři zaslouží :) Proto jsem aktualizovala seznam akcí, na které se chystáme a víme to už nyní :) Takže pokud nás nic nezaskočí, plánujeme a snad už brzy, začít s Algouškem závodit, respektive se o to pokusit :) Tak nám držte palce, ať si neurvem moc velkou ostudu :) ... Dorinku čeká 17. ledna snad již opravdu poslední operace - vytáhnutí fixačního drátu z její čelisti ... pokud vše dopadne dobře, Dorinka by mohla být koncem února zase v pořádku ... po více než půl roce od úrazu ... tak snad se bude blýskat na lepší a veselejší časy :)
  • Jinak mi dovolte malé poděkování všem cca 13 000 návštěvníků, kteří nás za rok a kousek od spuštění těchto stránek poctili svou návštěvou :)

3. ledna 2011 - Plánujeme štěňátka po Algidě a Theovi !!!

  • Přišel nový rok a my jsme se v našich plánech posunuli zase o kus dál...je sice ještě dost času a může se stát spousta věcí, přesto všechno ale věřím, že toto vyjde...seznamte se tedy prosím s budoucím tatínkem našich zamýšlených štěňátek, Theem :) ... bližší info o plánovaném krytí najdete tady! :)

 

2. ledna 2011 - tak tady máme nový rok :)

  • Rok se s rokem sešel a my tak mohli oslavit příchod nového roku. Tentokráte na chaloupce od Dostálků pod Lysou horou. Byl to skromější Silvestr, slavili jsme jej v počtu pouhých 4 dvounožců (Luca, Peťa, Ondráš a já) a 6 pesanů (Monty, Misi, Neo, Boomi, Dori a Algi), ale o to víc byl pohodový, skvělý a úžasný...Po příjezdu kousek nad Zlatník jsme zaparkovali auta, vzali baťožiny, hromadu jídla a pití, vypustili psy a vydali se na necelé 2km dlouhou procházku k chaloupce... Po zahřátí se jsme zjistili, že nám celý víkend nepoteče voda (upadnutý výpustný ventil), což nám ale náladu nezkazilo a celou dobu jsme využívali hromady sněhu kolem a na kamnech si ho rozehřívali. Byly to krásné zálesácké chalupácké podmínky, kolem nebylo moc lidí, procházky byly nádherné, psi lítali jak střelení a nám všem bylo moc líto, že jsme tam byli jen dva dny...jídlo jsme snědli jen z části, pití jsme vypili skoro všechno a po půlnoci s prskavkama a šampaňským zpívali a blbli jako malí :) ... mno a na Nový rok ráno jsme si střihli i sněhovou koupel a paráda :) ... takže všem přejeme, krásný a úspěšný rok 2011 :) ... fotečky možná nějaké budou a kdyby ne, tak věřte, že bylo prostě skvěle :)
  • Celé vánoční svátky jsme se snažili relaxovat, výletovat a užívat si sebe navzájem, krásného počasí, rodiny a psů...zde přikládám pár obrázků z výletu na Radhošť a Pustevny a haldu Ema, který jsme absolvovali se ségrou Markétou a švagrem Martinem :)

     

      

 

 

 

 

 

TOPlist