Založit webové stránky nebo eShop

NOVINKY

 

29. října 2012 - stihla jsem to aneb aktualizace ještě v říjnu psaná :)

Je pondělí brzo ráno, jsem ještě doma v Ostravě, nemůžu se dovolat k doktorovi, a tak si krátím ryze podzimně-zimní den tím, že píšu další novinky. Při prohlížení tohoto webu jsem musela konstatovat, že jakžtakž aktuální je už pouze tato stránka. Ostatní se zastavily před rokem i více ... mám nutkání s tím něco provést, ale zatím není čas ... tak třeba při dlouhých zimních večerech, jestli nějaké budou :) ...tudletu stránku však umřít nenechám, takže těm, kdož nás ještě pravidelně čtou, posílám další povídání :) Začneme v Hamburku, svobodomyslném městě na Labi, kam jsme se koukli na konci září.

27. - 30.  září 2012 - roadtrip to HAMBURG

Přesně před půl rokem mě napadl bláznivý nápad ... koupila jsem Ondrovi (známému milovníkovi všeho co lítá) lístky do jednoho muzea s největším modelem letiště snad na světě: www.miniatur-wunderland.com ... nic by na tom nebylo, kdyby to muzeum nebylo více než 1000 km od Ostravy :) ... no ale kdo nás zná ví, že rádi přijímáme výzvy a tou návštěva Hamburku rozhodně byla. Své plány jsme oznámili moji sestře a švagrovi, kteří se pro ně také nadchli a ani jsme nevěděli jak, už se plánovala společná výprava autem. Nakonec jsme vyrazili v počtu 4,5 dvounožce - 0,5 = neteř, která byla pro tuto výpravu pasována do stavu dospěláka :) ... čtyřnožci byli rozmístěni do náhradních domovů, pro Algi se opatrovníkem stal Dan a Vixie (www.vixie.cz) a nutno říci, měla dokonalý full service a rozhodně se nenudila, Dorinka byla svěřena do péče babičky a dědečka (rozuměj mých rodičů) a rozhodně ani ona si nestýskala :) ... ale zpět k výpravě. Vyrazili jsme, světe div se, naprosto podle plánu, tedy ve čtvrtek odpoledne jen 4 minuty po plánované 15té hodině. Cíl prvního dne byl u Berlína, v bývalé hale na výrobu vzducholodí, dnes na tropických ostrovech ... kde šplouchá voda, rostou palmy, žijou tropická zvířata a bla bla bla ... tadle zastávka podle prvotních informací nepatrí k těm, po kterých toužím, ale děláme kompromis: radost v neteřiných očích a nutnost noclehu vyšla nejlépe právě na toto místo ... já, odpůrce davového koupání, přistupuji na tuto alternativu s jistou nedůvěrou, která je ale záhy rozmetána. Při vstupu do Tropical Islands nás totiž ony zmiňované a obávané davy míjejí, my jdeme tam, ony ven :) Takže to nakonec končí tak, že na celém ostrově spíme my a pár dalších jedinců, řádíme v lagunách sami a semtam se někde někdo jiný mihne ... o půlnoci plaveme se ségrou v celém "moři" samy, spíme na lehátkách pod kokosovou palmou a krom toho, že asi ve dvě ráno kolem nás projede čistící vůz a o dvě hodiny později bába zahradnice okopává onu palmu, spíme nerušeně až do sedmi a den zahajujeme další koupelí v "moři" za východu sluníčka ... kolem deváté se pakujeme, my jdeme ven, davy dovnitř :) Z výše sepsaných řádků plyne jedno doporučení. Pakliže se tam chystáte, jedtě před týden a na noc tak jako my ... bylo to fajn ...

No a abych to neprotahovala, jedeme dál ... Do Hamburku přijíždíme v pátek kolem třetí odpoledne, ubytováváme se v malém hezkém hotelu, bydlíme ve čtvrtém patře a tak jak to máme u nás v domě, opět bez výtahu, to abychom nevyšli ze cviku :) prdíme na vybalování, je hezky a tak tradá do centra, procházíme kolem St. Pauli a Reepebrahn, město dýchá neskutečnou atmosférou plnou kontrastů. Míjíme všchna důležitá i méně důležitá místa, sedíme v parku, no prostě užíváme si život v Hamburku. Pozdě večer uléháme, sobota patří poznáváním přístavu, tunely pod Labem, projíždce lodí kolem Speicherstadtu a zajížďkou do doků a odpoledne přichází na řadu zlatý hřeb výletu, návštěva Miniatur Wunderlandu. Tam se z nás dospěláků stávají děti, trávíme tam více než 4 hodiny, obdivujeme kromě letiště i vše ostatní, co tam je vystaveno. Zpátky na hotel jedeme Unterbahnem. Večer kecáme zase skoro do rána a tak se nám velmi těžce vstává ještě za tmy s cílem navštívit světoznámý hamburský nedělní Fishmarkt. Prodejci ye všech koutů světa, zboží taky, spousta lidí, prodej smlouvacím způsobem, fakt se bavíme a dkyby nebylo potřeba vyklidit pokoj asi bychom byli déle. Nad Labem vychází sluníčko, jinak je kosa pořádná. Kolem poledne opouštíme město na Labi, kolem desáté večer pak přijíždíme do města na Vltavě ... parádní výlet ... a jak jej hodnotila malá - velká neteř Anetka? Moc se jí tam líbilo, jen ji kazily dojem všudypřítomné graffity a nálepky ... :) holt Hamburg :)

Všechny fotečky jsou tady.

4. - 7. října 2012 - svátek všech agiliťáků aneb MS Agility v Liberci 2012

Tadleta událost asi moc komentářů nepotřebuje. Většina agilitího národa tam byla, kdo tam nebyl, koukal na to doma díky přímému přenosu, kdo nekoukal, dostával zprávy zprostředkovaně. Díky Efky jsme měli zajištěné ubytko rok dopředu, což se ukázalo jako výhra, neb někteří další našinci bydleli různě po ubytovnách s ukrajinskými spolubydlícími, kteří teda rozhodně nebyli v Liberci kvůli fandění :) Sjela se perfektní parta, fandilo se od rána do večera, moje hlasivky odmítly spolupráci již druhý den večer. V sobotu dostaly povzbuzení v podobě speciálních léků a Vincentky v tabletách přímo na problémy s mluvícím zařízením. Příbalový leták jsem proletěla velmi rychle, zjistila jsem, že jich za den můžu sníst osm, čehož jsem se držela, nicméně večer, křeče v břuchu, a i když bylo s ostatními dobře, nuceně jsem trávila čas o samotě na místě, kam i císař pán chodí sám. Ráno totéž a jak si tak tiše trůním, projde kolem Dejna a pronese ... to ty Vincentkové pilulky ... tak si přečtu leták až do konce a ono ejhle, pozor na projímavé účinky :D ... Sobotní den rozfandíme celou halu na písničku není nutno, kterou od tohoto víkendu nějaký čas vážně nepotřebuji slyšet, druží se s námi Francouzi, Italové, Dánové a další ... při tanečcích mezi jednotlivými běhy máme čtyři dny v kuse hodiny aerobiku a zumby zadarmo, takže se v neděli sotva hýbu ... naši běhají skvěle, několikrát slyšíme českou hymnu a užíváme si toho, že celý svět vnímá toto MS jako nejlepší v historii ... parádní výlet končí nedělním nočním přesunem přes republiku a ve vzpomínkách žije dál :) ... PS: a abych nezapomněla, v neděli úplně na závěr se mi podařilo vyměnit moje totálně propocené fanouškovské triko za francouzské :)

   

12. - 14. října 2012 - sraz borderčí rodiny CHS Rainy Love aneb expedice YDYKSEB

Rok se s rokem sešel a nastal čas na setkání rodinného druhu. Místo jsme tentokrát vybrali v Beskydech na horské chatě na Prašivé. Počasí bylo hodně podzimní, celonoční déšť a ranní mlha nás však neodradily od výletu. Z rodiny se nás nakonec sjela polovina. Mamča Airin, z prvního vrhu pouze Algida a Rorinky potomek Artík, z béček dorazila Brie, Brixie a Beizzinka. Doprovod nám dělala ještě bordeří kamarádka Darcy, Dorinka, Terezka a Bert. Ranní mlha padla a udělal se moc pěkný den, výlet jsme si všichni užili, pokecali jsme, poblbli s frisbíčkem, večer ná někteří opustili a čerstvý vzduch a prima prostředí udělalo své. V osm jsme pomalu začli odpadávat do říše snů. V neděli jsme v trošinku útlejší sestavě podnikli ještě jeden výlet na Visalaje a pak se rozjeli domů. Bylo to moc prima a věřím, že příště se sjedeme všichni :) Foto zde.

20. - 21. října 2012 - výletování kolem Mladé Boleslavi

Tentokrát jsem nejela na víkend do Ostravy, ale Ondrášek přijel za náma. A protože měl být jeden z posledních teplých víkendů, nelenili jsme a výletovali ... v sobotu na Kumburk - hrad mého dětství, v neděli na Zvířetice. Holky si to maximálně užívaly a my s nima ... obrázky poví víc :) a najdete je tady a pár náhledů níže :)

Kumburk:

Zvířetice:

 

********************************

17. září 2012 - poprázdninová aktualizace

Zase to chvíli trvalo, holt aktuální aktualizace prostě dnes nejsou v módě. Dnes se tedy ohlédneme za tím, co se událo v době prázdnin, my, co žádné prázdniny nemáme, to nazývejme třeba dobou odporných veder :) V červenci po návratu z Mallorcy jsme postupně najeli opět do pracovního procesu, na moře zbyly jen vzpomínky a pár obrázků, které jsme přetavili do fotoknihy, kterou na požádání rádi ukážeme :) ... dále jsme stihli nějaké tréninky a intenzivky, výlety v Českém ráji, koupání v přírodních i umělých koupalištích ... no zkrátka, pobyt na čerstvém vzduchu měl přednost před koukáním do krabičky a sepisováním aktuálních poznámek ... a co se dělo v srpnu, resp. začátkem září? Tuž koukněte níže :)

16. září 2012 - Pochod pro zdraví Orlová

Běh Terryho Foxe, tak se tato akce jmenovala dříve. Řekla mi o ní ségra Silvie, že se s klukama - našima synovečkama chystají podpořit tuto myšlenku i hokejový klub HC Orlová, za který junioři hrají. Tak jsme se přidali a zpestřili jsme si nedělní odpoledne příjemnou procházkou orlovským lesoparkem ... malí hokejisti byli skvělí, plnili různé soutěže po cestě a my dospělí jsme se dobře bavili ... no a naše psí holky šly samozřejmě s náma ... příště se rádi přidáme zase!

10. září 2012 - Marod Dorinka "poxté"

Dlouho to tady nebylo ... Dlouho jsme nepsali žádné zprávy z veteriny ... až přišel srpen - prokletý to měsíc pro Dorinku ... v roce 2010 si zlomila čelist, v roce 2011 přišla ke zlomeným žebrům a v roce 2012 jsme ji nahmatali bulku u cecíku, která se pomaličku zvětšovala. Po první návštěvě veta nám bylo řečeno, že by to mělo jít co nejdříve ven, že to může s blížícím se háráním pořádně pozlobit, a tak jsme neváhali, nechali Dorinku předoperačně vyšetřit a 27. srpna ji vzali pod kudlu ... odstranili ji tumor, který po rozboru byl shledán nezhoubným :) a přitom všem ji i vykastrovali, ať už má jednou pro vždy pokoj ... při celkové narkóze ji byly po dvou letech provedeny kontrolní RTG čelisti, která je pořád zdrátovaná a navždy tak i zůstane, neboť i přes silné osvalení kolem zlomeniny je stále vidět místo zlomu ... omezení však Dorinka žádné nemá. Po operaci se velice rychle hojila, malý partyzán dělal všem velkou radost, a tak po 14 dnech průběhu bez komlikací ji byly odstraněny stehy ... mmch bylo jich 22 a rána měla 20 cm ... a od té doby může řádit a dovádět tak, jak je zvyklá bez jakéhokoli omezení ... :)

Fotečky tři dny, týden a 3 týdny po operaci :)

10. září 2012 - Delegace z TATRAMUSEA u nás na chaloupce :)

Přijela za námi vzácná návštěva, kolegyně z bývalé práce v Tatramuseu ... poseděly jsme, pokecaly a hlavně si užily den bez práce na naší chaloupce, kde ráno o samotě na zahrádce bylo naprosto úžasně relaxující :) Díky holky, bylo supr a tady máte pár obrázků, nezapomeňte se pochlubit v práci ;)

31. srpna 2012 - Hlásíme VYPRODÁNO !!!

Jednoho posledního srpna roku 2012 vyšel v podnikovém plátku automobilky ŠKODA (vychází v nákladu "jen" 28 000 ks ;) malý a nenápadný článek o jedné knížce ... Škodovky do celého světa dělají radost nejen mě, ale i dalším, z čehož plyne, že první vydání je vyprodáno a usilovně se pracuje na druhém doplněném vydání, které by mělo spatřit světlo světa ještě letos :) Díky všem, kteří mě v tomdle podporují a kteří si již knížku koupili ... je to nádherná odměna za to usilí, které celá ta příprava sbaštila a dodavatel energie v pokračování :)

18. srpna 2012 - Tandemový seskok podruhé

Loni v září slavila jedna nejmenovaná naše nejlepší trenérka Lucie Dostálová své krásně kulaté narozeniny, a tak bylo na čase ji darovat něco, co se blíží k jejim snům, aby si je začla plnit a hlavně zapomněla na starosti všedních dnů a užila si velkou porci adrenalinu ... Tandemový seskok jsme ji dali společně s Dejnuškou a Pavlem, a aby jí to nebylo líto, rozhodly jsme se (já a Dejna) ji do letadla doprovodit a vyskočit v její společnosti ... nakonec to byla naprosto úžasná akce, jeden den do Prahy, druhý den do Příbrami skočit a třetí den na intenzivku do Ostravy ... moje euforické pocity po seskoku byly ještě lepší než tenkrát před třemi lety popré ... bylo krásné jasné počasí, žádné mraky, prima výhled a když člověk při tom seskoku ve volném pádu dýchá nosem, ani kyslík mu nechybí ... pánové zůstali dole a starali se o fotodokumentaci, takže kromě skvělých a opojných pocitů máme i supr obrázkovou přílohu :) ... bylo to jedinečné, děkuji všem a speciálně i Jirkovi Kudrnovi, který si mě odvedl do letadla a zase mě bez problému doručil na zem :) Fotky a malé videjko zde:

 

10. - 12. srpna 2012 - HundertGang aneb cesta kolem světa

Bylo týden do vypuknutí srazu a pro mne zcela nová situace. Sluníčko se mnou vyrazilo do kraje středočeského již v úterý, nejprve do práce až potom za zábavou. Cesta na HG byla tedy oproti těm předešlým osmi (ano tento HG byl můj již 9. v pořadí) netradiční. Vyrazila jsem po čtvrté od škodováckého muzea, abych před šestou byla na místě ... zábava byla v plném proudu už od počátku, počasí přálo, prohibice ještě nebránila v nákupu lihovin, a tak jsme mohli vesele slavit jubileum mé spolujezdkyně Zuzky. Ta sice dorazila až kolem deváté vlakem, oslavy se však rozjely již dříve. A protože bylo teplo, nebo se aspoň teplo zdálo být, kolem půl třetí ráno jsme se rozhodli schladit koupelí v Labi, ze kterého se stal závod o přeplavání soutoku Labe s Cidlinou ... budeli mi někdo tvrdit, že seskok padákem je hazard, budu mu oponovat, že mnohem menší než tato blbost ... :) Ve zdraví a celí jsme Labe a Cidlinu v jejich nejširším společném místě naprosto po tmě zdolali tam i zpět, pak už jsme úprkem hnali do spacáků, připravit se na Cestu kolem světa, která coby orientační automobilová soutěž startovala druhý den v poledne. Závod to byl pestrý (pro neznalé, jel se podle skutečně absolvované cesty dvou dobrodruhů, kteří tři roky zpátky objeli svět se Škodou 1000 MB) ... takže i my jsme podle jejich příhod potkávali na cestách ve středních Čechách ruské policejní hlídky, americké neúplatné celníky, řešily problémy na Sibiři či Korei, atd atd. Perfektně zpracovaný itinerář a práce pořadatelů ... Večerní přednáška Michala Vičaře, tedy jednoho z dobrodruhů s fotografiemi a videi přímo z cesty byla třešinkou na dortu ... jejich knížku o tédle dobrodružné cestě nyní louskám :) Druhý den jsme jeli na letiště na rychlostní zkoušky, a po ukončení celé akce jsme jako již tradičně zamířili na syřenovskou Klepandu, dali si Kumburské žebírko a nasedli do Slůněte (které mmch jelo naprosto skvěle a nové obutí se skvěle osvědčilo) a vydali se na cestu do Ostravy ... skvělý víkend utekl jako voda a my už se nemůžeme dočkat dalšího ročníku ...

 

********************************

13. července 2012 - Mallorca, VIT agility tábor, MR BOC 2012, Intenzivka v Lukové

Po více než dvou měsících opět aktualizace ... tentokrát plná agility a nových zážitků z dovolené ... omlouvám se všem pravidelným návštěvníkům, že aktualizace nejsou zas tolik aktuální, ale slibovat, že se polepším, raději nebudu ... i tak díky za přízeň ... odměnou Vám budiž pár nových řádků, obrázků a videí :)

30. června - 7. července 2012 - HOLA MALLORCA !!!

Začalo léto a nastal čas dovolených … po loňském poznávání krásného a uchvacujícího, ale studeného Dánska jsme se letos rozhodli zvolit teplejší variantu a i z časových důvodů vyrazit letadlem někam za teplem … volba padla na Mallorcu … přiznám se, že vybíral Ondra, už jednou tam byl a protože já na klasické dovolené u moře ještě nikdy nebyla, neprotestovala jsem … když už jsme u toho přiznávání, ani jsem pořádně nestudovala, co nás tam čeká, prostě jsem se nechala překvapit … jediné, co jsem nakonec podrobila zkoumání, byl náš hotel … důvod byl prostý, trošinku mne zarazila jediná hvězdička vedle jeho názvu :) … velké množství recenzí psalo o kladech i záporech, někdo se rozplýval, někdo psal, že už nikdy více, a tak … opět se přiznám … byla jsem lehce nervózní, jak to tam bude vypadat :) … ale nepředbíhejme …

  

V sobotu jsme ráno vyrazili do Brna na letiště, ve Straníku na chaloupce nechali na hlídání Algidu s Dorinkou, mamka mi důrazně, ale se šibalským pohledem zdůraznila, že ihned po přistání mám podat hlášení jaký byl let a nakonec v Brně po odbavení jsme ještě dvě hodiny trávili na letišti … konečně se otevřela naše brána pro nástup, nechali jsme nastoupit nedočkavce a pak, snad jako poslední, nastupovali do letadla … jdu po schůdcích nahoru, hladím si letadýlko s prosbou, ať nás vysadí až na ostrově, vstupuji na palubu, podávám stevardovi palubní lístek, on se hezky usměje, pozdraví a říká: „Vy jste od Miroslava Š., že?“ Asi docela nechápavě se na něj podívám, pak na Ondru, pak zas na něj a po chvíli takového pokukování všemi směry nakonec velmi duchaplně zakroutím hlavou, že určitě ne … Stevard však nepolevuje, usazuje nás na místa ve VIP sektoru, ihned po usazení nám nabízí nápoje k osvěžení … pořád se asi tvářím „duchaplně“ a v mých očích musí být znát nepochopení … v tu chvíli se začne uculovat Ondra … tomu seplo vedení o chlup dříve, nakloní se ke mně a říká: „Asi tuším, odkud vítr fouká … v tomdle má prsty Tvůj tatínek.“ I mě se po tomto oznámení rozjasní obličej … tatínek má známého pilota u společnosti, se kterou letíme … Ondra mi pak ještě říká, že už chápe, proč po něm chtěl táta čísla našich letů … záhada je vyřešena, tatínek nám domluvil zpestření, a tak si jej plnými doušky a s velkou pozorností palubního personálu užíváme, včetně piva v naprosto nealkoholickém letu v rámci EU :) … díky tati za krásné překvapení :)

  

Na španělský ostrůvek přistáváme bez komplikací – jen s mým již tradičně bolavým ouškem – kolem třetí odpoledne a něco po čtvrté se už hlásíme na recepci našeho hotýlku … na první pohled je vidět, že je prostší a starší, nedaleko moře, kolem jen domečky místních, žádný ruch v okolí … první pokoj, který dostáváme nesplňuje naše požadavky – je nad hospůdkou a s výhledem do ulice, proto se po chvíli ptáme na jiný … druhý pokoj nám svým umístěním maximálně vyhovuje, průser je v tom, že jej po předchozích hostech zapomněli uklidit, a tak nakonec vyfasujem klíče od pokoje třetího, kde zůstáváme a až na jedinou maličkost – nízký tlak vody ve sprše – si nemůžeme ztěžovat … výhled na moře, jsme skoro nahoře, v okolí žádný sousední pokoj, nikoho nerušíme a nikdo neruší nás :) po vybalení následuje první cesta na pláž a koupání v moři – v mém případě po 12ti letech :)

Chodíme na zastrčenou pláž, je malinká, ale krásná, obehnaná skalami a útesy, turisté o ni moc nevědí, a tak se neperem o místo … užíváme si a řádíme, skáčeme ve vlnách, stavíme hrady z písku, po večerech výletujem, procházkujem a jíme a pijem, co Španělsko nabízí … v neděli se přichomýtneme k finálovému zápasu EURA 2012, kde domácí Španělé hravě převálcují Itálii 4:0, a tak vidíme a trochu z povzdálí se i účastníme radostných oslav titulu :)

 

V úterý a středu využíváme služeb půjčovny aut, vyfasujeme terénní automobil Fiat Panda a vyrážíme na obhlídku ostrova. Ten projedeme od vrchu dolů, zleva doprava, za dva dny ujedeme 492 km a máme za sebou mnoho zážitků … cikády řvou jako krávy, na trhu v Sineu se smlouvá, jak jen to jde (Ondra ukazuje své smlouvačské schopnosti, když nabízené zboží nakonec kupujeme velmi výhodně více než o polovinu levněji), nedaleko městečka Sant Elm sjíždíme z hor do přístavu po úzké silnici 2 km dlouhé … prudký sešup je brzděn 30ti 180 stupňovými zatáčkami … Panda ukazuje své přednosti malého a bystrého vozu, v serpentinách míjíme asi 30 vozidel … vše bez škrábance ;) … navštěvujeme malebnou Chopinovu Valldemossu, starodávné město Arta, podnikáme dobrodružnou výpravu do zátoky Cala Boquer, kde mezi vysokými skalami vede úzká soutěska plná skalních výběžků a krásného porostu, která nás po necelých dvou hodinách přivádí k nádherné zátoce. Přestože auto necháváme na parkovišti v letovisku, kde se na hotelových plážích tísní miliony lidí, asi 5 km odtamtud cestou do hor, na obrácené straně malého poloostrova, potkáváme pouze místní, kteří by se dali spočítat na prstech našich rukou. Užíváme si koupání a potápění, po dvou hodinách se za doprovodu divokých koz vracíme do civilizace … po návratu na hotel vyrážíme na obhlídku místních restaurací, usedáme u Red Liona, dáváme si indické jídlo … já si pochutnávám a Ondra … Ondra jí jídlo jménem Vindallo, jak ho majitel ujistil, velmi pálivé, což pro něj znamená výzvu, pouští se do toho s odhodláním, po prvním soustu lapá po dechu, utírá slzy, ale nevzdává se … po chvíli jej povzbuzuje celá hospoda, majitel přátelsky plácá po zádech, Ondra si dává další pivo a statečně bojuje, až vybojuje vítězství … pak obdrží trikot a fotku s majitelem a na památku své dojmy zapisuje do knihy hostů … první boj vyhrál … druhý přijde další den ráno, hihi :)

   

Čtvrtek a pátek už zase relaxujeme, chodíme po trzích s ovocem a domácími výrobky, ochutnáváme speciality z masa, prostě si užíváme, jak je to jen možné … nakonec se nám podaří sehnat i speciální mallorský likér Herbas Moya Medium (www.moya.es) … všem vřele doporučujeme a v pátek hluboko v noci balíme, abychom v sobotu před pátou ranní čekali před hotelem na autobus … recepční si křeče s vrácením klíčů nedělá, tak brzy vstávat přeci nebude a ukazuje nám místo na ulici vedle květináče, kam jí máme klíče uložit … ráno se loučíme s mořem, na letišti Ondra přichází o kapesní nožík, neb jej jako správný muž má u sebe i při osobní kontrole, a tak, aby nebyl jako terorista jej nechá se smutným pohledem vyhodit,  a v půl deváté nasedáme do letadla směr Brno … při přistávání mě ouško vůbec nebolí, moře vše vyléčilo, a tak si vůbec poprvé vychutnávám přistání bez ukrutné bolesti :) … prostě paráda … na chaloupce si pak vyzvedneme holky, které měly asi největší radost z přivezeného dárku …šišky z mallorských borovic je potěšily natolik, že nás málem zapomněly vítat :)

Co napsat na závěr už tak dlouhého povídání?

Než jsem na Mallorcu vyrazila, mnoho lidí mi říkalo, že je hezká, ale vcelku fádní … a já na to reaguju takto … je taková, jakou si ji uděláte a kam se podíváte … pokud jen ležíte na pláži u hotelu, moc Vám nenabídne, pokud vyrazíte za poznáním na opačnou stranu od všech turistů, uvidíte nádhernou přírodu, poznáte pravé španělské speciality a ostrovní kulturu … mě se moc líbilo a myšlence, že se tam někdy znovu vypravíme, se nebráním :)

Co při cestě na Mallorcu rozhodně vyzkoušet:

PA AMB OLI – místní specialita – domácí bílý chléb s olivovým olejem a šťávou z rajčat, rajčata, zelenina a vše, co si vyberete …

HERBAS – již výše zmíněný alkoholický nápoj zelené barvy, který ale chutná úplně jinak než naše zubní pasta zelená

PALO – opět alkoholický nápoj mallorské výroby

CHORIZO – speciální španělský salám, jemně kořeněný a naprosto delikátní

SOMBRASSADA – něco jako náš tatarák, syrové vepřové maso s kořením

Všechny fotečky jsou pak vidění na rajčeti zde: http://luciferku.rajce.idnes.cz/Mallorca_2012/

10. - 15. června 2012 - VITábor agility Větřkovice

Jedním slovem parádní … nejlepší ze všech agility táborů, nejintenzivnější, se skvělým osazenstvem … a Algida? Perfektní … díky všem a pár fotek od Dejnušky níže …

    

1. - 3. června 2012 - Mistrovství ČR borderkolií v agility

Loni jsme na těchto závodech s Algi debutovaly. Ještě dneska si vzpomínám jak se mi v sobotních bězích před startem děsně klepaly nohy a na parkuru jsem byla jak v Jiříkově vidění … bylo úžasně, bylo skvěle a už, když jsme krásné prostředí areálu kempu Rozkoš u České Skalice opouštěli, věděla jsem, že další rok nebudeme chybět … pravda, mnohé se změnilo, mnohé se událo, předpoklad, že budeme mít za sebou další rok závodů víc se nějak nenaplnil, ale to nám nebralo chuť se na naše v pořadí třetí závody těšit :) … a to jsme zatím vůbec netušili, jak to všechno dopadne … začátek června se rychle přiblížil, trošinku haprovalo ubytování, pořád nás bylo málo nebo moc do předem objednané chatky … na poslední chvíli se udála změna a my získali nějaký apartmán … cena přívětivá, obsazeno všech sedm postelí, tak hurá … když jsme dorazili do Strážnice na jihu Moravy a vjeli do kempu, že to obhlídnem, nikde žádný apartmán k vidění nebyl … trošku jsem znervózněla a šla se zeptat na recepci … paní byla milá a vstřícná, ale klíčky bez platby předem dát nechtěla … my zase nechtěli čekat, tak jsem to zaplatila a s klíčkama v ruce jsme se vydali podle její navigace hledat náš azyl pro následující dva dny … zbytek výpravy byl ještě na cestě … po otevření záhrádky se nám naskytl neskutečný pohled … malá vilka s naprosto luxusním vybavením … no prostě, nechci se chvástat, ale měli jsme to nejlepší bydlení v celém areálu … večery jsme grilovali a kecali dlouho do noci, přes den se snažili podávat dobré výkony na parkuru … dařilo se střídavě, ale pro nás to byla další cenná a potřebná zkušenost na závodním poli :) … Algidu moc chválím, sebe méně, ale občas se nám i povedlo něco, na co se dalo koukat :) pokud se chcete kouknout i vy, níže jsou dvě videjka, jedno v plné rychlosti, druhé 10x zpomalené … tetky trenérky opět ukazovaly své kvality, takže spokojenost celé vily vyvolených byla, myslím, maximální!

 

 

 

19. - 20. května 2012 - po roce opět v Lukové

Telegraficky: Luxusní zázemí a skvělí lidé – stop – trénink úžasný – stop – Wi-Fi zdarma v celém areálu – stop – připojen noťas – stop - sledujeme MS v hokeji – stop – se Slováky prohráváme – stop – běháme dál – stop - parkury hezké a náročné – stop – zdraví trenéra opět v prdeli – stop – večer první opékání – stop – v neděli opět hokej – stop – máme bronz – stop – vražedné rovinky - stop – cesta do Ostravy podle navigace – stop – delší, ale zato horší cesta – stop – Algidí výkony super  – stop – velká pochvala – stop - příště znova – stop!

 

**************************************************

4. května 2012 - věřte nevěřte, je tady aktualizace :)

Vezmeme to pěkně popořadě, toho, co se událo a stojí k zaznamenání je více ... aktuálka to bude asi trošku delší, tak doufám, že spolu dojdeme až k jejímu konci :)

26. dubna - 1. května 2012 - LONDON 2012 aneb pršelo krásně

O tom, jak moc se nám v Londýně líbilo loni na podzim asi příliš psát nemusím. No a protože jsme toho hodně nestihli, vypravili jsme se vstříct dalšímu londýnskému dobrodružství, tentokráte na jaře. Vidina teplého počasí, sluníčka, rozkvetlých parků ve mne vyvolala letní náladu, čemuž se z velké části podobal i obsah kufru ... sukně, tílka, sandálky a pod. rozhodně nechyběly. Televizní rosničky hlásily tropická vedra (ale pouze pro ČR) a tomu, co mi zvěstovala kolegyně v práci o jakési frontě, co nese mraky, zimu a déšť na britské ostrovy jsem ani trošinku nehodlala věřit. Pro příště vím, někdy se to vyplatí ;) ...

Začátek cesty se hodně podobal té minulé. Letiště v Brně plné nedočkavců, kteří musí být v letadle první, a tak ikdyž je teprve někde ve vzduchu nad Německem už netrpělivě přešlapují u vstupní brány. Pak si teda sedají, ale co nejblíže tak, aby mohli pohotově vystřelit a zabrat si ta nejlepší místa ... co kdyby se náhodou do letadla nevešli, že ... my to z povzdálí sledujeme a těšíme se, že našince v Anglii snad moc nepotkáme ... je pár minut do příletu letadla, a protože jsem zatím neměla moc příležitostí vidět tydle krásné stroje zblízka, zvedám se s úmyslem jít k oknu a koukat na přistání. Když to zmerčí krvežíznivý dav, bere vše co mu stojí v cestě - i mne - a už stojím nedobrovolně v tlačenici u brány - ach jo ... z příletu letadla vidím kulové a navíc se tísníme v davu ještě ve chvíli, kdy letadlo nedosedlo na zem ... no prostě česká klasika, co k tomu víc říct ...

     

Let ubíhá rychle, už nad Německem je zataženo a v Anglii nás vítá silný vítr a oblačno ... naše první kroky vedou do prima hospůdky na pivko, kde povídáme s Adou a vytváříme alespoň rámcový plán, co kdy podnikneme.

Druhý den se probouzíme do jasného počasí - tak to alespoň vypadá z okna, takže se radujeme, prý fronta, hehe ... jenže než se vypravíme, zjišťujeme, že jeden deštník z domova je málo, a tak hned na Oxford street u prvního souvenir shopu kupujeme nový ... krásný pro turisty, s nápisem London ... v Praze bych si takovou šílenost nikdy nekoupila, tady mi to nevadí a hrdě s ním překonávám silný vítr a neustupující déšť. Prší, prší a prší, fouká, fouká a fouká, semtam se to roztrhne, ale pak opět ten samý scénář ... nevadí nám to ... naštěstí máme s sebou i teplou bundu, takže zvládáme a výletujeme po známých i neznámých místech Londýna ... já stále doufám, že čas na letní oblečení přijde ... další den je situace obdobná, ne-li horší, navštěvujeme galerie a muzea nebo kavárny ... deštník London začíná ukazovat, že není kalibrován na britské povětrnostní podmínky a pomaličku se rozpadá ... nejprve se utrhne jeden prut, poté druhý a poté se v silných poryvech větru neustále převrací ... děláme si z toho legraci, kolemdoucí se taky dobře baví, takže jsme všichni spokojeni ... pohledem na chodníky a koše či do křoví se totiž uklidňuji, že v boji s deštníkem nejsem sama a někteří ten svůj boj již prohráli :)

Neděle je dnem výletu do Brightonu - lístky na vlak máme koupeny dlouho dopředu, takže déšť nedéšť vyrážíme ráno na nádraží. Po cestě opět lije a neustává, deštníku praská další prut a už je víc než jasné, že s námi do výletního letovista, natož domů do Česka, nedojede ... před stanicí metra vykoná svou poslední službu a definitivně se sám a dobrovolně zlomí ... končí tedy v koši, podobně jako mnoho jeho souputníků kolem :)

V metru mi deštník nechybí, ve vlaku taky ne a v Brightonu už přeci bude svítit sluníčko, takže no stress :) Někdy mě ten můj věčný optimismus překvapuje, v Brightonu samozřejmě lije a fučí, takže kupujeme deštník další :) ... Tentokrát pořádný, který nám pak dokazuje, že jsme koupili opravdu správně ... Brighton je letovisko na jihu Anglie, oblívené výletní místo, s krásným historickým centrem, obláskovou pláží a populárním molem ... doslova přes odpor větru jej chceme vidět, a tak se přetlačujeme ... lije, fučí, není vidět do dáli a my šťastně přicházíme k moři ... pokud do té doby lilo, pak nastalo něco, co není pro Čecha definovatelné, prostě pršelo vodorovně a ze všech stran, takže deštník nedeštník, prostě jsme byli durch mokří a protože bylo jen kolem 9 stupňů, za chvíli nás trápila i pořádná zima ... v tuto chvíli poprvé a naposledy počasí vyhrálo nad naši veselou myslí a my se, už značně rezignovaní, vydali směrem k nákupnímu středisku koupit si suché oblečení ... naštěstí jsme tam nedošli, při ohřevu nad horkým čajem se totiž stal zázrak a ukázalo se z tak neprostupné zatažené oblohy sluníčko ... takže jsme nechali čaj čajem, obchod obchodem a valili pořád ještě mokří zpátky na pláž ... no a protože foukat nepřestalo, byli jsme rychle suší a do konce výletu v Brightonu si už jen užívali moře, pláže, racků a klidu :)

 

 

Poslední celý den v Londýně byl pro nás odměnou za trpělivost s počasím, Sluníčko se snažilo už od rána a dokonce se v průběhu dne dala sundat i bunda :) Podnikli jsme výlet na Greenwich k nultému poledníku, navštívili centrum a pozdravovali královnu, prošli tunelem pod Temží, koukli na Cutty Sark a večer zakotvili v Arabské čtvrti v pravé libanonské restauraci na dokonalou symfonii chutí ...

Londýn jsme si i přes značnou nepřízeň počasí maximálně užili, viděli jsme toho mnoho, spoustu jsme opět nestihli, takže je to další výzva :) ... Pršelo opravdu krásně, ikdyž to na videu, resp. fotkách není moc vidět (kdo by taky vytahoval v takovém nečasu aparát, což? :) )

Našinců jsme potkali denně několik a situace kolem nalodění do letadla byla hodně obdobná té brněnské ... když kapitán těsně před přistáním hlásil, že je v Brně 32 stupňů, nevěřili jsme ... při výstupu z letadla se na mě to oblečení přiškvařilo, a tak jsem se konečně mohla převléhkout do té sukně ... hihi :)

Bylo skvěle, moc děkujeme a see you later :)

21. dubna 2012 - Den ve znamení canisterapie

Tuto sobotu jsme měli pořádně nabitou ... nejprve dopoledne jsme zajišťovali akci s názvem Terapeutické dílny pro postižené děti a hned odpoledne jsme jely (už jen já a holky) s holkama skládat po dvou letech opakovací canisterapeutické zkoušky. Akce pro postižené děti byla perfektní, já, Dan, Algida a Vixie jsme se snažili, co nám ruce, nohy stačily, abychom dětem udělali radost ... povedlo se, děti odpočívaly, poslouchaly srdíčko, hráli si a jak na nich, tak i jejich rodičích, byla vidět maximální spokojenost a uvolnění napětí ... Dorinka na této akci nebyla, protože se poctivě regenerovala na zkoušky a relaxovala ... Algida byla trošinku utahaná, ale nakonec obě dvě zvádly opakovací zkoušky PTCTP-O na jedničku s hvězdičkou, dostaly další oprávnění k vykonávání služeb canisterapie a večer zaslouženou pořádnou večeři. Díky nim tak můžem po další dva roky vytvářet úsměvy na tvářích našich klientů v domovech seniorů či ve speciálních školách ... díky holky!

       

15. dubna 2012 - Dvojzkoušky Ostrava Třebovice

V březnu jsme s Algi poprvé letos doskokanily na agility závodech, a protože naše snažení nebylo tolik ostudné jak by se dalo čekat, rozhodla jsem se po konzultaci s našim nejlepším trenérem :D, že prostě a jednoduše budem zkoušet závody, ať se otrkáme ... první příležitostí byly ostravské dvojzkoušky ... pískala Slávka Podmolová, u té jsme před pěti lety začínaly s Dorinkou, tak jsem si řekla proč nezavzpomínat a vyrazily jsme ... lilo a intenzita deště se stupňovala, terén byl na hranici regulérnosti, ale běhalo se ... Algi byla oba dva běhy jak utržená z řetězu, ale kupodivu dobře ovladatelná a téměř bezchybná ... bláto lítalo všude kolem, měla jsem ho i ve vlasech, ale za ten pocit to stálo ... oba běhy jsme doběhly s diskvalifikací hned od první překážky, kdy jsme musela Algouše vrátit na start, druhý parkur však zvládla na dané podmínky naprosto dokonale a utvrdila mě v tom, že je zatraceně rychlá a děsně šikovná ... a že tím slabším článkem jsem prostě jen a pouze já ... celé závůdky se nesly v dobré atmosféře a my jsme si je náležitě užily ... největším pozitivem toho všeho bylo, že nervozita a tréma zůstaly ležet doma :) Kéž by tomu tak bylo i nadále :)

13. dubna 2012 - Algida oslavila své 4. narozeniny!!!

Už jsou to neuvěřitelné 4 roky ... tenkrát byla neděla, brzy ráno, já celou noc nespala, jakobych tušila, že se mi rodíš na svět ... a pak to přišlo ... první zpráva, druhá a třetí ... třetí v 5:45 ... narodila se další holka, černobílá ... tož kde je ta Algida? Čekali jsme trikolorku, doma nám přistála ta nejkrásnější černobílka na světě :) Užasný parťák do nepohody, šašek, komediant, hyperaktivka, ale taky skvělý terapeut a pomocník nemocným ... úžasné stvoření, které mi společně s Dorinkou naplňuje dny radostí, smíchem ... děkuju za Tebe, ty moje čtyřnohé torpédo ... Všecičko nejlepší a hlavně zdravíčko ... máme Tě rádi!!!

6. - 9. dubna 2012 - Intenzivka ve Veselí

Další skvělá intenzivka se super lidma pod vedením Lucky Dostálové, v útulném prostředí cvičáku ve Veselí ... počasí aprílové, déšť, sněhová vánice i pálivé sluníčko, požár za chatkou, super večery, atd atd. Běhalo se moc fajn, díky :)

   

31. března - 1. dubna 2012 - 6. zimní hundert slet a křest knihy

Na přelomu března a dubna se konal již tradiční zimní srazík škodováků v okolí Mladé Boleslavi. Tentokrát jsem nemohla chybět už proto, že jsem hned po víkendu nastupovala do nové práce právě v MB a taky hlavně proto, že na tomto srazíku proběhl křest a "autogramiáda" mojí knížky ... Akce povedená, orientační závod skvělý, večerní posezení do brzkých ranních hodin taktéž a nedělní výlet na Kokořín byl tou nejlepší tečkou.

 
   

23. března 2012 - Rozlučka s Tatramuseem

Ani jsme se nenadáli a moje pracovní štace v muzeu Tatra se nachýlila ke svému konci. Po třech letech a dvou měsících pro mne přijela krásná Tatra 87 a na rozlučce zahrála kapela, takže jsme zpívali, tancovali a pořádně si to užili. Všem svým - již bývalým - kolegům moc děkuji, bylo mi s Vámi až na výjimky skvěle a těším se na viděnou :)

 

******************************************************

18. března 2012 - Jaro je tu podruhé :)

Moje motorové Sluníčko se už taky probudilo ... a ve vší parádě ... před zimou jsem ho připravila, ale pak zapomněla odpojit a schovat do tepla baterku ... a ty kruté mrazy co byly v lednu mne nechaly na pochybách, jak to baterka zvládla ... do garáže jsem jela původně pouze s úmyslem vypucovat civilní Felicii po zimě a trénincích v hale, kdy se moje Žabička přeměnila v jedno velké pískoviště a bylo na čase z ní opět udělat kulturně vzhlížející vůz ... no ale nedalo mi to, otevřela jsem kapotu svého pekelného bílého stroje, napumpovala benzín a bez jakýchkoli jiných příprav otočila klíčkem ... napoprvé .... brum bruuum vrrrr :) jojo, tuhá zima se nikde neprojevila, baterka točila jak o dušu a autíčko naskočilo, až srdíčko zaplesalo :) Tak už se těšíme na první výlet :)

***********************************************

17. března 2012 - Jaro je tu :)

Halooo halooo, budíííček ... jaro je tadyyy :)

Pár obrázků z prvního počasím jarního výletu do Beskyd ... bylo perfektně, obě holky řádily a my si maximálně užívali sluníčka ...

Sluníčka nejsluníčkovatější :)

**************************

3. března 2012 - Stále veselá a akční Dorinka

Mnoho z Vás se často ptá ... jak se má Dorinka? ... pravda, Dorinka už s námi tolik nejezdí po různých akcích - prodělala dva velké úrazy (čelist a žebra), po kterých se dlouho dávala dohromady a já se přiznám, že si ji teď trošinku víc šetřím, a tak v zimě a v době našich intenzivních tréninků, je raději doma ... ale rozhodně nestrádá ... naopak ... je to stále stejně aktivní čertisko, které lítá, dovádí, vymýšlí lumpárny a na to, že ji táhne na osmý rok je pořád akční a stále veselá ... v canisterapii jedinečná ... a ostatní aktivity? Teď trénujeme poslušnost na canisterapeutické zkoušky a její rychlost v přivolání mě nepřestává překvapovat ... je to moje malá tryskomyš :) Však koukněte a posuďte sami :) V sobotu jsme její dovádění zdokumentovali :)

 

 
*****************************************

 

17. února 2012 - intenzivně na Čeladné ...

I když o tom tady skoro nepíšu, neustále a pravidelně trénujeme s Algi agility. Zde přikládám pár obrázku z krabičky, na které mačkal spoušť Pavel "Háčko" Humpolec ... ten víkend bylo na teploměru -22 stupňů a běhání bylo opravdu náročné. Algida je teď ale moc moc šikovná, dělá mi radost, více se koncentruje a soustředí, a tak naše snažení semtam i docela pěkně vypadá ... :) Musím ji tady přede všemi moooc pochválit :) Protože ty pocity, které z běhání mám teď v poslední době jsou naprosto nepopsatelně krásné :) ...

**************************************************************

16. února 2012 - Další splněný sen aneb vyšla mi knížka :)

Když jsem v roce 2007 začala psát diplomovou práci ve Škodovce (Archiv společnosti Škoda Auto), ani ve snu by mě nenapadlo, že moje snažení může skončit tím, že si to jednou bude někdo číst. Tenkrát jsem prostě a jednoduše jen chtěla psát diplomku o něčem, co nikdo předemnou nezkoumal a rozhodla jsem se vydat proti myšlenkovému proudu Slezské univerzity a místo o dějinách Slezska psát o něčem co mě baví. O psech se moc psát nedalo, zaměřila jsem se na svůj další koníček, kterými jsou škodovky ... v září roku 2008 jsem úspěšně a na výbornou obhájila práci s názvem "Export automobilů Škoda". Už tehdy se množily hlasy, které mluvily o tom, že si to zpracování zaslouží vydání, ale byla krize a moje téma moc úzce zaměřeno. Netrvalo dlouho a zájem projevilo Národní technické muzeum. Práci jsem rozšířila, předělala a odevzdala ... mno a dneska, dneska se už konečně můžu chlubit tím, že je na pultech :)

Takže zajímá-li Vás téma okolo historie škodovek, kam a jak se vyvážely, kdo z monarchů jezdil v československých vozech, kde udělala škodovka díru do světa a podobně, neváhejte a objednávejte :) ... knížka je v distribuci NTM ... stručnou anotaci najdete tady: http://www.ntm.cz/muzeum/publikacni-cinnost/knizni-novinky a odkaz, kde ji objednat tady (v sekci práce z dějin techniky a přírodních věd): http://www.ntm.cz/muzeum/publikace-k-prodeji

******************************************

7. února 2012 - Beseda o canisterapii "Ostravský strakáč"

Knihovna města Ostravy pořádá již pátým rokem pravidelný a oblibený cyklus besed se zajímavými lidmi z Ostravy a okolí, aby ukázala, že Ostrava je město pestrobarevné a ne jen černobílé, jak se o něm mluví jinde ... měla jsme tu čest a společně s holkama jsem byla oslovena, zdali bychom nepopovídali o canisterapii, neukázali, co tato forma terapie obnáší, atd. Moc rády jsme toto pozvání přijaly a první únorové úterý si téměř dvě hodiny povídaly s lidmi, kteří na besedu přišli. Byla tam i regionální TV, tak se můžete na reportáž podívat taky.

 

 
*****************************************************

 

5. února 2012 - Zrušili jsme plánovaná štěňátka ... proč?

Není nutné se znepokojovat, jak Algida, tak i Theo jsou naprosto zdraví, nikdo z nich neutrpěl žádný úraz, nic takového. Odpověď je prostá a jednoduchá. Měním práci. A plním si svůj dlouholetý sen. Přišla taková pracovní nabídka, která se prostě neodmítá a která pro mě znamená to, po čem dlouhodobě toužím - pracovat v oboru, pracovat s lidmi mi blízkými a super kolektivu, pracovat v oblasti, která mě děsně baví a navíc nedělat sponzora té aktivitě, ale něco si z toho třeba i ušetřit. Od prvního dubna budu pravidelně za prací dojíždět do jiného města přes celou republiku, vždy na tři dny tam, poté na čtyři dny domů. Psí holky strádat nebudou, ba naopak. Budou jezdit se mnou, budou pořád v mé blízkosti, Algida bude neustále trénovat a věnovat se aktivitám, které ji tolik baví. Jen to cestování je tedy tím hlavním důvodem, proč štěňátka nebudou. Nemohla bych s Algidou být v době její vysoké březosti, nemohla by se mnou jezdit a já ji neměla kde mít, nemohla bych pak malým prckům poskytnout tu péči, kterou jsem slibovala a kterou by si zasložili. A protože je Algida především můj životní parťák, nemůžu to udělat ani jí, ani sobě, ani těm štěníkům ... prostě a jednoduše, život a dění v něm na štěníkách nestojí a vše kolem štěňátek se netočí ... Mno a protože Algi už budou čtyři, přesouvat krytí na pozdější dobu nemá vůbec smysl ... bylo by to příliš velké riziko, které opravdu nechci podstupovat ... a navíc, Algida je především pes milující agility, takže ji mé finální rozhodnutí jistě velmi potěšilo :) ... i já jsem nakonec ráda, že nebudeme mít dlouhou přestávku v tréninku, protože ty nám vždycky dělaly velký problém a poté jsme začínaly v podstatě od píky. Algida je skvělý pes, osobně mě mrzí, že nebudu mít doma pokračovatele jejích a Theových genů, protože tato kombinace nabízela opravdu velice vyrovnané, pracující borderky s lehčí stavbou ... ale život jde dál ... tak děkuji za pochopení a třeba i nepochopení, já se řídím tím, že nejsme továrna na štěňata a třeba jednou si dovezem to vysněné štěňátko po Theovi z Dánska ... Pro mě je nejdůležitější to, že vím, že Algi tady byla, je a bude pro mě ...

*********************************************

5. ledna 2012 - Všechno nejlepší do nového roku!

 

 

    

TOPlist